Na tuhle otázku není snadná odpověď. Víme totiž, že české děti se již řadu let do školy netěší. Cítí malou vrstevnickou oporu a učitelům spíš nedůvěřují. Výuka jim připadá nezajímavá a často si nevědí rady s tím, jak se vyrovnat se školním stresem. Co s tím? Začít to měnit. Jak? Malými kroky. Některé věci je totiž možné zavést do praxe hned a celkem snadno. Projděte spolu s námi klíčová doporučení, zejména z oblasti třídního klimatu, doplněná o praktické aktivity do výuky. Je čas vyrazit. Kdy? Teď.
Obsah tématu
Odkud začít rozplétat? Od sebe.
Učitelé sobě.
Co může každý učitel udělat pro svůj osobní pocit pohody? Tahle otázka je důležitější, než se může na první pohled zdát. Učitel průběžnou prací na svém wellbeingu neovlivňuje pouze vlastní, osobní pohodu, ale pozitivně působí také na své okolí, především na vztahy uvnitř učitelského kolektivu. Ty se pak přirozeně propisují i do školního a třídního klimatu. Osobní i profesní rozvoj učitele tak mají přímý vliv na školní klima.
Škola voní od hlavy.
Vedení školy je klíčovým tvůrcem „nálady“. Šéf celé organizace je první instancí, jež nastavuje hodnotový rámec školy, je vzorem ve všem, co se ve škole děje směrem k učitelům, dětem i rodičům. Když říkáme šéf, myslíme tím moderního lídra, který pozoruje, naslouchá, směřuje, vede a vytváří optimální podmínky pro fungování školy. Mluvíme o hlavním tvůrci společné vize školy, která se odráží i v uchopení vzdělávacího programu.
S rodiči na jedné lodi.
Když do školy přijdou prvňáčci, jejich rodiče jsou obvykle velmi aktivní. Ale jak udržet zapojení a vnímavost maminek a tatínků k potřebám dětí a školy i později, například na druhém stupni? Trojúhelník děti – škola – rodiče se neustále vyvíjí a každá z jeho součástí hraje důležitou roli. Jak o škole smýšlejí a mluví rodiče doma, ovlivňuje názor dítěte na školu a druhotně i klima celé třídy. Kdy naposledy jste jako rodič pochválili učitele svých dětí? Jak škola a učitelé komunikují s rodiči?
I ❤ SCHOOL
Vztah žáka ke škole se formuje na základě jeho prožitků a zkušeností ve třídě a v jednotlivých hodinách. Každý učitel má tak ve svém vyučování šanci na žáka zapůsobit, ovlivnit ho, podpořit ho a rozvíjet jeho kompetence = má tzv. kouzelnou moc. Pokud se dítě cítí ve škole bezpečně, cítí se být součástí kolektivu, má důvěru v učitele a zažívá úspěch, bude se zvyšovat i jeho zájem o vzdělání. Příjemné pracovní prostředí, tj. pozitivní třídní klima, je zásadní proto, aby se žáci mohli učit a rozvíjet. A tak, je potřeba začít myslet tzv. klimaticky = učitel při své didaktické a pedagogické práci vždy přemýšlí, jak svými kroky může pozitivně ovlivňovat klima třídy.
Zkuste na chvíli zavřít oči a představit si vaši třídu (tu, kterou učíte nebo provázíte jako třídní učitel). Abyste mohli dobře pracovat s třídním klimatem a vztahy, je zapotřebí si uvědomit, v jaké situaci se vaše třída nachází. Mohou vám pomoci naše návodné otázky a myšlenková mapa.
Např. nový, částečně nový, zaběhlý s pozitivními normami, zaběhlý bez pocitu sounáležitosti, zaběhlý s negativními normami. Nebo také vyrovnaná třída (tzn. harmonický kolektiv s pozitivní pracovní atmosférou), nevyrovnaná třída (několik podskupin s velkou variabilitou vztahů), lhostejná třída (nesourodá třída bez pozitivní a efektivní pracovní motivace) atd. Doporučujeme typ kolektivu popsat vlastními slovy.
Každá skupina prochází vývojovými fázemi (dle Bruce Tuckmana), je vhodné, pokud jimi třída projde. Každá fáze může trvat různě dlouho a je možné se vracet i do předchozích úrovní, pokud dojde ke změnám v kolektivu. Dle toho, v jaké fázi se skupina nachází, je vhodné volit aktivity. Skupina se nachází v takovém stádiu, jako se nachází její nejslabší článek.
formování skupiny - tzv. forming - v této fázi je vhodné zaměřit se na rozvoj pocitu bezpečí ve třídě, začlenění do kolektivu, seznamování - př. adaptační kurz.
bouření ve skupině - tzv. storming - objevují se první konflikty a konfrontace, tvoří se blízké vztahy - dát prostor pro tvoření menších skupin.
tvoření norem - tzv. norming – role a vzájemné očekávání jsou ve skupině již vyjasněny, každý člen má pocit, že je platnou součástí skupiny - týmové aktivity.
optimální výkon skupiny - tzv. performing - tato fáze je nejvýkonnější, třída spolu efektivně funguje. Žáci mají jasný, společný cíl a konflikty jsou vnímány jako příležitosti pro rozvoj skupiny. Vhodným typem aktivit jsou komplexní, málo strukturované úkoly jako jsou např. společné školní projekty, sbírky apod.
zánik skupiny - tzv. adjourning.
Podívat se jaké jsou pozice a statusy žáků ve třídě (nejoblíbenější žák, přehlížený žák, spíš oblíbený atd.)
Tady si vypomůžeme odkazem na externí odborný zdroj. Pokud se chcete seznámit s orientačními vodítky, které vám mohou pomoci rychle se zorientovat a odhadnout, zda pozorované chování odpovídá tomu, co se od dítěte daného věku očekává, začtěte se do publikace Radka Ptáčka a Hany Kuželové Orientační hodnocení psychického vývoje dítěte pro sociální práci.
Sportovní, hudební, dítě se specifickými potřebami, cizinci, malá vesnická škola apod.
Cíleně pracovat na rozvoji třídního klimatu – třídnické hodiny, během vyučování, školní akce a projekty apod.
K jakému cíli mé úsilí směřuje a jaké budou první známky toho, že se mi daří tento cíl naplnit.
Zkuste si doplnit myšlenkovou mapu a udělat si plán, jak budete postupovat a kam se chcete se svou třídou posunout. Za nějaký čas (v polovině školního roku či na konci školního roku) si udělejte myšlenkovou mapu znovu a porovnejte si klíčové parametry. Můžete si zhodnotit, co příště udělat lépe a za co se naopak pochválit.
Učitel hraje zásadní roli při utváření klimatu třídy. A pokud je schopen a ochoten se s touto rolí identifikovat, začít tzv. klimaticky myslet a pracovat, pak přináší jednu z nejdůležitějších změn do škol. Svým naladěním a nastavením má pedagog opravdu kouzelnou moc třídní kolektiv směřovat a formovat. Svým aktivním přístupem, využíváním vhodných výukových metod a zvoleným způsobem hodnocení působí jako významný prvek prevence negativních vztahů ve třídě, špatného prospěchu nebo šikany.
Pedagog může ve třídě ovlivňovat vědomě mnoho věcí (např. vyučovací metody, způsob komunikace ve třídě, způsob hodnocení, kázeňské vedení žáků, vzájemné vztahy a participace žáků, prostředí třídy atd.), ale ovlivňuje třídní klima i nevědomě svým nervovým systémem. V jakém stavu vchází učitel do třídy – zda je ve stresu, cítí se vyčerpaný, přetížený nebo je klidný a ukotvený ve svém těle, vědomý si vlastních hranic – velmi výrazně ovlivňuje třídní klima i jednotlivé žáky.
Nervový systém žáků na základní škole je stále ještě nezralý a prochází intenzivním rozvojem. Pro některé žáky pak může být schopnost seberegulace (tzn. schopnost regulovat vlastní emoce a chování bez vnější pomoci) náročná, a proto potřebují podporu od jiného zregulovaného člověka (ideálně učitele). Tento jev je označován jako ko-regulace (tzn. regulace emocí a chování s pomocí druhých lidí) a probíhá na nevědomé úrovni. I tady může učitel použít svoji kouzelnou moc.
V rámci prevence můžete s žáky trénovat techniky seberegulace, které najdete v části doporučení ke školnímu stresu.
Na co myslím, když myslím klimaticky.
Jak učit
Jak komunikovat
Jak hodnotit
Jak na vztahy
2/5
Jak učit, aby se děti těšily.
Děti se do školy více těší, když se mohou bez obav ptát a sdělovat své postřehy. Je pro ně zábavnější mohou-li na úkolech, aktivitách, projektech vzájemně spolupracovat a učit se jeden od druhého. Každý z nich potřebuje zažít úspěch a ocenění. Škola dětem dává smysl, pokud je učivo propojeno s JEJICH světem.
Česká školní inspekce uvádí, že jen přibližně 11 % žáků z 9. tříd se těší na to, co se bude každý den učit. Nejen samotný obsah vyučování, ale především učitelem zvolené formy, metody a cíle výuky velmi ovlivňují kvalitu třídního klimatu.
Moderní metody (např. suportivní a aktivizační metody), které pomáhají tvořit příjemnou pracovní atmosféru ve třídách, zvyšují zájem žáků o vzdělávání a zároveň rozvíjí měkké dovednosti a celkově tak přispívají k pozitivnímu třídnímu klimatu.
Pokud budu ve své výuce využívat suportivní a aktivizační metody, splním tím konkrétní kritérium Kvalitní školy.
Inspirujte se suportivními, aktivizačními metodami a formami, které doporučují odborníci.
„Než začneme tyto metody ve své výuce využívat, měli bychom se zamyslet nad cílem a přínosem pro vlastní předmět, ale i nad přínosem pro třídní klima. Suportivní a aktivizační metody nemají být výplní mezi výukou, ale součástí výuky samotné. Klíčové je zhodnotit, v jaké fází se nachází daný třídní kolektiv, a podle toho metodu vybrat.“
Robert Čapek
Učitel a školní psycholog
Nabízí partnersko-kamarádský přístup k učení, kdy jednotliví žáci nebo skupina jsou v roli učitele a provázejí své spolužáky opakováním či osvojením si učiva.
C3B4ME (See three before me) Přístup, který podporuje vrstevnické učení. Předtím, než žák požádá o pomoc učitele, osloví alespoň tři jiné spolužáky ve třídě.
MUS/SUS Společné učení navzájem, kdy mladší učí starší a starší učí mladší, podporuje budování vztahů mezi ročníky.
Vrstevnické hodnocení Speciální příklad vrstevnického učení. Kromě procesu hodnocení si žáci zjistí, jak se se stejným úkolem vypořádali spolužáci, což má vliv na zpětné sebehodnocení vlastní práce – uvědomění, co se povedlo, chyb a prostoru ke zlepšení.
Se soustředí na procesy, ke kterým dochází při spolupráci uvnitř skupiny. Kooperace je stejným cílem vyučování jako osvojení si poznatků.
Sněhová koule Zadaný úkol může začít jedinec řešit sám, následně ho probere ve dvojíci a společně řeší další navazující úkol. Poté se z dvojic vytvoří čtveřice, které opět diskutují a plní navazující úkol. Na základě obsahu a cíle může učitel ve spojování skupin libovolně pokračovat.
Skládankové učení (domovské a expertní skupiny)
Třída je rozdělena na domovské skupiny, v nichž každý člen se stává expertem na jinou oblast řešeného tématu. Z domovských skupin se žáci rozdělí do skupin expertních, dle přidělených (vybraných) oblastí. Experti společně studují problematiku, diskutují, chystají si podklady pro předání informací ostatním členům své domovské skupiny. Cílem domovské skupiny je, aby všichni ve skupině ovládli hlavní téma ze všech studovaných expertních hledisek.
Tip Akademie
Buďte jako učitelé dětem příkladem a pozvěte si do vyučování kolegu, vyzkoušejte tandemovou či párovou výuku.
Je založené na aktivní komunikaci žáků s učitelem, kdy nové téma společně podrobují zkoumání. Učitel pokládá otázky vyšší kognitivní náročnosti a směr dialogu se odvíjí na základě reakcí žáků.
Otázky podporující dialog:
Proč si myslíš, že…?
Souhlasíte všichni s…?
Proč ano, proč ne?
Co by se stalo, kdyby…?
Děti milují zkoumání. Stačí jen dobře položit otázku, navrhnout hypotézu a základ pro jakékoliv bádání je na světě. Přírodovědné předměty jsou ideální pro objevování skutečností, avšak bádat se dá i v dějepise, češtině nebo angličtině. Inspirovat se můžete u opravdových badatelů.
Tip Akademie
Vyražte se s dětmi učit ven. Benefitů venkovní výuky je hned několik. Jedním z nich je bádání. My v Akademii bychom vyzdvihli zapojení pohybu a snižování stresu působením pobytu v přírodě. Inspirujte se třeba zde.
Je vhodné zaměřit se na:
propojení se světem žáků,
autentické texty z různých zdrojů, reálné příběhy a příklady,
Na čem to celé stojí? Na nenásilné komunikaci a podporujícím hodnocení.
Základem dobrého vztahu a pozitivního klimatu je komunikace. Jednu z metod kvalitní komunikace popisuje autor nenásilné komunikace Marshall Rosenberg. Čtyři jednoduché kroky, které při výchově a vzdělávání dětí udrží emoce na uzdě, pomohou navázat důvěru a porozumění, zohlední potřeby všech zúčastněných a pomohou předejít konfliktu.
Nenásilná komunikace stojí na 4 jednoduchých složky (4P)
Pozorování a popis situace bez hodnocení. Např. „Viděl jsem, jak Adamovi bereš bez dovolení věci z lavice.“
Pocit, který to v nás vyvolává. Např. „Takové chování se mi nelíbí, a navíc není v souladu s našimi pravidly třídy.“
Potřeba, která je nenaplněná (přání). Např. „Přál bych si, aby ses Adama příště zeptal.“
Prosba, aby onu potřebu naplnila (konkrétní prosba). Např. „Můžeme se na tom domluvit?“
Součástí nenásilné komunikace je schopnost naslouchat potřebám druhých. A to i v případě, že je vyslovují nevhodně. Odhadnout, vycítit potřeby a pocity dítěte, otevírá cestu k tomu, že o nich začne mluvit. S metodou 4P to jde snadněji.
Příklad: „Slyším, že nadáváš Honzovi a je vidět, že se na něj zlobíš. Nelíbí se mi ale, že používáš sprostá slova a neřekl jsi mu, co udělal špatně. Vysvětli mi prosím, co se stalo.“
Tip Akademie
O nenásilné komunikaci a práci s třídním třídním klimatem se dozvíte například na kurzu Sdružení D.
“Oceňte to, co chcete u dětí vidět i zítra…”
Pedagog, který přemýšlí nad svojí třídou klimaticky, by neměl opomenout podporující formu hodnocení. Správně zvolené, nevýkonové (formativní) hodnocení je důležitou součástí dobré výuky a spoluutváří pozitivní klima třídy
Podporující hodnocení se skládá ze 4 stejně důležitých částí:
Každá hodina by měla končit zhodnocením či zpětnou vazbou. Učitel by měl mít od žáků reflexi na konci každé hodiny, byť by byla třeba jen gestem palec nahoru, palec dolů. Sbíráním zpětné vazby si učitel neustále mapuje třídní klima.
Zavedením všech složek podporujícího hodnocení splním konkrétní kritérium Kvalitní školy.
3/5
Vztah učitele a žáka dítěte.
Kolik času tráví dítě ve škole ve společnosti učitelů? Mnohdy více než s vlastními rodiči. Učitel je jednou z klíčových postav v životě dítěte. Ti, kteří upřednostňují budování dobrých vztahů se zájmem o děti jsou mnohem efektivnější v učebním procesu než učitelé, kteří to tak nedělají. Žáci jsou především děti, individuální osobnosti, které je třeba vnímat v širokém kontextu (rodiny, zájmů, typologie osobnosti a individuálních potřeb).
Z výzkumu víme, že pro žáky je velmi důležité, když v interakci s učitelem pravidelně zažívají pocity:
důvěry,
opory a zájmu ze strany učitele,
že učiteli na nich opravdu záleží a zajímá se o jejich spokojenost.
Důvěra má reciproční charakter, když bude učitel důvěřovat žákům, mohou pak oni začít důvěřovat jemu.
Tipy pro učitele, jak rozvíjet důvěru:
co slíbím, to splním,
chovám se férově,
autentické chování (není rozpor mezi tím co říkám a jak se chovám),
jsem expertem ve svém oboru,
dodržuji pravidla třídy, školy a mám vlastní morální hodnoty (jsem v nich konzistentní),
zapojuji se do třídních aktivit (jsem součástí kolektivu),
preferuji nenásilnou komunikaci,
při komunikaci s žáky se jim dívám do očí (a ustojím jejich pohled do mých očí),
mám skutečný zájem o děti a jejich zájmy (naslouchám tomu, co mi říkají)
umím se s dětmi zasmát,
umím přiznat svou chybu a napravit ji,
dávám druhou šanci,
doplňte dle svých zkušeností…
„Ať učím cokoliv, vždycky se na začátku hodiny dětí ptám, jak se mají. Při budování dobrých vztahů s žáky se mi dlouhodobě osvědčilo být lidská a férová. Je dobré dát dítěti druhou šanci, protože z chyb se toho nejvíc naučíme.“
Kateřina
učitelka a metodička prevence ZŠ Heyrovského, Olomouc
Co dalšího pomáhá rozvíjet pozitivní třídní klima? Inspirativní, voňavé a čisté prostředí třídy.
Na pozitivní třídní klima má velký vliv prostředí, ve kterém výuka probíhá. Vyzkoušejte změnit učebnu, rozestavení lavic, pracovat s žáky na zemi či vytvořit učební zóny. Je vhodné podívat se na to, jak je třída vybavena, vyzdobena (méně je více), uspořádána (např. lavice do půlkruhu, které podporují diskusi, nebo tzv. hnízda, která vybízí k práci v malé skupině a kooperativnímu učení). Vyzvěte žáky, ať navrhnou úpravu třídy, aby se tam všichni cítili dobře. Více se dočtete v článku zde.
4/5
Být jeden tým – vztahy mezi spolužáky.
Lidé se potřebují cítit být součástí sociální skupiny. Pokud tato potřeba není naplňována, pak se spouští stresová reakce se všemi níže popsanými důsledky.
Z výsledků HBSC studie víme, že české děti cítí ve třídách malou vrstevnickou oporu, což může negativně ovlivňovat jejich emočně-sociální vývoj. Identifikace a propojení s vrstevnickou skupinou jsou v dospívání velmi důležité.
„…co je v životě důležité? Láska, láska, láska… vlastně nic jiného. Pečujte o vztahy…“
Radek Ptáček
klinický psycholog
Děti ve třídě jsou (většinou) náhodně utvořená sociální skupina, a proto potřebují cíleně pracovat na utváření a rozvíjení vzájemných vztahů. Ideálním okamžikem jsou na to třídnické hodiny, třídní výlety, kurzy, projektové dny, akce školy apod. O dobré vztahy je však nutné pečovat každý den v každé hodině, protože dobré vztahy pomáhají tvořit dobrou, produktivní pracovní atmosféru. Proto je tak důležité učitelovo klimatické nastavení, které na mnoha úrovních podporuje celý vzdělávací proces. Na podporu si pedagog může vzít nejrůznější suportivní metody výuky, spolu s drobnými pravidelnými rituály, nenásilnou komunikaci a dodržování společně stanovených pravidel.
Tip Akademie
Pro cílenou práci se vztahy doporučujeme sledovat stav třídního kolektivu, minimálně 1x za měsíc mít od žáků zpětnou vazbu (např. v rámci pravidelně nastaveného hodnocení ve svých hodinách), dále je třeba znát fázi, ve které se daná třídní skupina nachází.
8 kroků, které pomohou pečovat o dobré vztahy mezi spolužáky:
Je klíčové pro to, aby se děti mohly plně soustředit na učení a zdravě se rozvíjet.
Tvorba bezpečí vyžaduje systematickou práci, důslednost a empatii ze strany učitele. Pocit bezpečí zahrnuje jak fyzickou, tak psychickou rovinu. K důležitým krokům, které tvorbu bezpečí podporují například patří:
naslouchání bez souzení - když se dítě s něčím svěří, je důležité poskytnout mu plnou pozornost, projevení zájmu a pochopení,
autenticita - buďte otevření a upřímní ve svém jednání. Autenticita je základ důvěryhodnosti, která vzbuzuje pocit bezpečí.
živým materiálem - vracíme se k nim, revidujeme, sledujeme dodržování, vyvozujeme důsledky
Je fajn si s žáky připomínat, že našim společným přáním je mít třídu, do které se těšíme. Naplnit společný cíl pomohou vhodně stanovaná třídní pravidla.
Pomoc od kolegů, školního metodika prevence, školního psychologa, oblastního metodika prevence nebo externího supervizora. Dále pomoc nabízí např. Centrum Locika nebo nezisková organizace Society for All. Nevládní organizace zabývající se třídním klimatem jako např. Sdružení D pracují s třídním kolektivem originálním způsobem, který stojí na dramatizaci, a poskytují odborná školení pro učitele. Doporučujeme taky prozkoumat vzdělávací strategii Líný učitel, která podporuje pedagogy k modernímu a efektivnímu vzdělávání.
Nádech a ještě delší výdech – zvládání stresu.
Stres je tělesná a duševní reakce na situace, které vnímáme jako náročné nebo ohrožující. Není řešením se obtížným situacím vyhýbat, ale naučit se je zvládat a porozumět biologické reakci našeho těla. Co tělo dělá, když reaguje na stres, a co potřebuje k tomu, aby se vrátilo zpět do klidu?
Ze studie HBSC víme, že české děti zažívají obavu spojenou s rozhodováním o své budoucnosti. Roste počet dívek, které se vlivem školních povinností cítí ve stresu a znepokojují je velká očekávání ze strany učitelů. Každý člověk má jinou kapacitu nervového systému, která ovlivňuje, jak se bude umět se stresem vypořádat, tzv. jej regulovat. Díky nejrůznějším technikám a nástrojům lze regulaci efektivně trénovat, a tím zlepšovat celkovou odolnost nervového systému neuroplasticita mozku jak u dětí, tak u dospělých. Každý z nás reaguje na stejný podnět jinak, proto je tak důležitý individuální přístup ve školách.
Vyberte si některou z technik a zkuste ji pravidelně zařazovat do své výuky.
Pravidelné opakování těchto technik pozitivně ovlivňuje celý nervový systém - vedou ke zvýšené aktivitě v prefrontálním kortexu, což je oblast mozku zodpovědná za regulaci emocí a zvládání stresu.
Prodloužený výdech pomáhá aktivovat parasympatický nervový systém, což přispívá k uklidnění těla a mysli.
Můžete vyzkoušet plynulý a klidný dech nosem:
Prodloužený výdech nádech na 4 doby a na 6 dob výdech.
Dýchání do čtverce - 3 doby nádech, 3 doby zadržení dechu v nádechu, 3 doby výdech a 3 doby zadržení dechu ve výdechu.
Nafukování balónku - představte si, že máte v břiše balónek. S nádech se tento balónek nafukuje (alespoň 3 sekundy) a s výdechem se vyfukuje (alespoň 5 sekund). Pokud vám v tomto okamžiku chybí nějaká kvalita (např. klid, uvolnění, teplo, chlad apod.), tak si představte, že se nafukováním balónku tato kvalita v břiše zvětšuje a s výdechem se šíří do celého těla (nebo do místa, které by ji v tuto chvíli nejvíce potřebovalo).
Je jednou z možností, jak se věnovat duševní hygieně. Vyzkoušejte naši vedenou relaxaci Co má rádo moje tělo?
Mindfulness je schopnost záměrně věnovat pozornost tomu, co se děje v přítomném okamžiku.
Tip: Na začátku hodiny se s žáky nalaďte na přítomný okamžik. Pohodlně se usaďte na židli a zavřete oči. A chvíli vnímejte oporu stehen o židli, uvědomte si svá chodidla a jejich oporu o zem. Zaposlouchejte se do okolních zvuků. Pak otevřete oči a rozhlédněte se po místnosti a najděte si tam jednu příjemnou věc, na kterou se rádi díváte. A pak může hodina začít…
Je technika, která vychází z metody Somatic Experiencing a pomáhá uvolnit nahromaděný akutní stres a zlepšit duševní pohodu. Více o této metodě si můžete přečíst a naučit se zde a taky zde.
Vyzkoušejte s žáky 9. (ale i 5. a 7.) tříd systematickou přípravu na zvládání stresu před přijímačkami (či velkou písemkou) na střední školy.
Tip Akademie
Velmi účinným nástrojem pro subjektivní snížení hladiny vnímaného stresu je využívání tzv. nevýkonového (formativního) hodnocení. Popisné hodnocení pomáhá žákovi se dobře zorientovat v situaci, kde se v procesu učení nachází. Díky hodnocení z více zdrojů si žák srovná své vnímání, vnímání pedagoga i spolužáků. Zorientovaný nervový systém rozvíjí pocit bezpečí. Když je žák v bezpečí, je schopen se lépe učit a být sociálně napojený s ostatními vrstevníky a pedagogy.
Obava z budoucnosti.
Z výzkumu víme, že pro žáky je jeden z největších stresorů strach z budoucnosti. Nejčastěji se objevuje u žáků devátých tříd, prožívají ho však i mladší žáci, například při přechodu na druhý stupeň či během školního roku při obavě ze složitosti učiva ve vyšších ročnících.
„Na naší škole již několik let pořádáme v 5. třídě výjezdový kurz Zaplouváme. Během tří dnů se děti seznamují s tím, co je čeká na druhém stupni. Formou her se potkají s každým novým učitelem. Během programu s deváťáky se rozptýlí jejich obavy a společně s třídním učitelem se připraví na nové výzvy. Vidíme, že program dětem pomáhá se zorientovat, uklidnit a více se osamostatnit.“
Klára
učitelka, ZŠ Doctrina, Liberec
Strachu z budoucnosti lze u dětí předcházet systematickou prací během celého základního vzdělávání. Součástí života ve škole by měl být rozvoj měkkých dovedností a hledání vlastního potenciálu. Měkké dovednosti pomáhají dětem zvyšovat sebevědomí a jsou hlavní cestou k uplatnění každého člověka ve společnosti, především na trhu práce. Objevení vlastního potenciálu a práce se silnými stránkami velmi výrazně </span class="v-term">snižuje stres při rozhodování a usnadňuje dítěti správný výběr střední školy.
Oba dva směry, rozvoj měkkých dovedností a práce se silnými stránkami, by měly být součástí běžného vyučování a vzdělávacích aktivit. Nejedná se o práci navíc, jde jen o individuální zaměření pozornosti učitele na dítě.
Na metodiku osmi základních dovedností, které pomohou dětem uspět v životě i ve škole, můžete mrknout zde.
„Osm dovedností bylo vybráno na základě poptávky pracovního trhu. Jestliže podpoříme jejich rozvoj na základních školách, vyrostou nám děti sebevědomé, připravené na život.“
