V úvodu hodiny představí učitel žákům malé novorozeně (miminko ležící v kolébce) a společně mu mohou dát jméno. „Narodilo se dítě, malé, krásné, zdravé, které vůbec netuší, co ho ve světě čeká. Do domu přicházejí hodné sudičky a každá mu přeje něco dobrého do života.“ Každý z žáků přistoupí k miminku a na arch papíru/tabuli napíše cokoliv pozitivního, čím chce, aby bylo dítě do života vybaveno (např. sebevědomí, láska, odvaha, štěstí, svoboda, kreativita, upřímnost, zdraví, spousta přátel apod.). „Teď má dítě vše, co potřebuje, aby se mu krásně žilo. Dítě roste, začíná si hrát s hračkami, jde poprvé do školky, pak si nasadí aktovku a vyráží do školy. Začne chodit do plaveckého kroužku, s kamarády ven (zde je na učiteli, aby růst dítěte ztvárnil pomocí rekvizit a krátkých vtipných situací, do dramatiza lze zapojit i žáky). Dítě se dostává do věku, kdy se tváří v tvář setkává s drogou.“ Učitel se může žáků zeptat, v kolika letech si myslí, že k takovému setkání může dojít. Z žáků se nyní stává droga. Opět přistupují jednotlivě, teď již k dospívajícímu dítěti, a nabízejí mu svůj pozitivní, hezký účinek (např. uvolnění, sebevědomí, pocit, že někam patřím, radost, pocit dospělosti, bezstarostnost, svobodu apod.).

Následuje krátká diskuse o tom, že droga v první moment opravdu může navozovat pozitivní pocity a přinášet pěkné věci. Učitel by měl nechat žáky přijít na to, že droga může zpočátku poskytovat podobné věci, které sami dítěti přáli coby hodné sudičky. Žáci mohou tyto podobnosti zkusit najít.

Příběh dítěte pokračuje. „Nyní naše dítě s drogou nějaký čas experimentuje a postupně se stává součástí jeho života. Poprvé dítě zažívá, že libé počáteční pocity jsou vystřídány nepříjemnými zážitky, droga už jen nedává, ale taky bere.“

Nyní je vhodné pracovat ve skupinách či dvojicích. Žáci se sami zamýšlejí nad tím, co konkrétního droga může dítěti vzít z toho, co momentálně v životě má – svobodu, sebekontrolu, krásu, zdraví (svěží dech, bílé zuby, hezkou pleť, vůni, zdravý rozvoj mozku, fyzickou kondici), motivaci k seberozvoji, upřímnost apod. Poté, co si žáci příklady zapíší, sdílejí je s ostatními formou diskuse.

Na závěr učitel osloví žáky s otázkou, co by dítěti z příběhu doporučili. Kde jinde hledat pozitivní a hezké pocity, které v počátku nabízí droga. Žáci naposledy chodí k tabuli a zapisují návrhy aktivit a věcí, které pomohou dítěti mít vše, co mu sudičky přály, aniž by muselo experimentovat s drogou (sport, hudba, tanec, umění, relaxace, literatura, rituály, láska, cestování, dobrodružství v přírodě, pomoc druhým apod.). Následně si může třída společně domyslet příběh dítěte. Jak pokračoval jeho osud? Jakým směrem se dítě vydalo? Kdo mu na jeho životní cestě pomohl?

Doporučujeme nechat žáky představit si pod pojmem droga ty látky, se kterými se ve svém věku mohou nejčastěji setkat – tedy cigarety, alkohol a marihuana. V případě potřeby nasměrovat aktivitu k danému cíli může i učitel vstupovat do příběhu společně s žáky v roli sudičky a drogy.